Únor 2009

Spřežení

28. února 2009 v 20:10 | mirinda65
Jednospřeží
Dvojspřeží
Čtyřspřeží
Ruská trojka

CHODY

28. února 2009 v 20:08 | mirinda65
Krok je čtyřdobý chod koně. Tento chod je nejpomalejší.Je to nejdůležitější chod, ,nejméně namáhá koně, který vydrží déle pracovat.Rychlost koně je 6-8 km/h. Nohosled je téměř stejnosměrný, slyšíme 4 údery kopyt. Krok by měl být čistý, prostorný, živý . Odchylkou může být mimochod a nebo kohoutí krok.
Nejpoužívanější a nejspolehlejší na velké vzdálenosti. Rychlost je asi tak 15km/h.Slyšíme 2 údery kopyt. Rozlišujeme klus krátký, střední, prodloužený.
Cval
Nejrychlejší a nejnamáhavější chod.Rychlost dosahuje až 3O km/h (v terénu). Začíná-li levá zadní, pokračuje pravá zadní a levá přední a konečně pravá přední (kůň cválá vpravo).Začíná-li pravá zadní a končí levá přední (kůň cválá vlevo)

Trysk
Nejrychlejší chod koně.Slyšíme údery všech kopyt

Voltiž

28. února 2009 v 20:08 | mirinda65
VOLTIŽ

Skoky ve volnosti..

28. února 2009 v 20:07 | mirindas65
cascadeur.jpegDante_v_Overis_Z.jpgEbro_01.jpgpferd_alessandro.jpegVerano_G.jpgeli skokCopyright (c) J. Malinovský62281.jpgZIRKON

NEOBVYKLÁ PŘEKÁŽKA

28. února 2009 v 20:05 | mirinda65
//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 51, formatId: 43, url: new String(window.location.href), cborder: '990000', cbackground: '66ffff', ctitle: '408080', ctext: '990000', curl: '408080', simg: 1 }); //]]>

Obrázky z parkuru

28. února 2009 v 20:04 | mirinda65
Copyright (c) V.Mannaertsová
Copyright (c) J. Malinovský
Copyright (c) V.Mannaertsová
Copyright (c) J.Gebauer
Copyright (c) J.Gebauer
Copyright (c) J.Gebauer
Copyright (c) J.Gebauer
//<![CDATA[ //]]> //<![CDATA[ window.google_render_ad(); //]]>


Nehody při Velké Pardubické

28. února 2009 v 20:02 | mirinda65
NEHODY PŘI VELKÉ PARDUBICKÉ
RokKůňMísto nehodyPříčina zranění
1874Strizzelbulfinš, po doskokuzlomení vazu, pád na hlavu
1878Trouvillezeď, při páduzlomení kříže
1893Couragedrop, při doskokuzlomení nohy ve spěnce
1896Walterdvojskokpo doskoku těžké zranění
1899Victorcílová rovinaúplné vyčerpání a chrlení krve
1901Senator IIhadí příkop, doskokzlomení lopatky
1912Kulíkpopkovický skokpád na hlavu, zranění páteře
1913Stamfordzahrádka, doskokzranění páteře
1921Magyar leánymalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
1922Leffers IIpo dosažení cíleúplné vyčerpání a zchvácení
1927Ebaotevřený příkopporanění páteře při doskoku
Al right IIšlápnutí do prohlubnězlomení nohy ve spěnce
Landgraf IIpopkovický obloukúplné ochromnutí
DoyenTaxisův příkopkrátký doskok, zlomení vazu
1933Regalonhadí příkop, doskokzlomení vazu po pádu
1950Rivalmalý vodní příkopdoskok, zlomení zadní končetiny
Gejšadvojbradlízlomení žeber, poranění plic
1956BroukTaxisův příkoprozdrcení bederních obratlů
1960Pastelamalá zahrádkazlomení vazi při doskoku
VizaTaxisův příkopzlomení pravé přední končetiny
1962Chederproutěná překážkazlomení končetiny
KolarTaxisův příkopproražení lebeční kosti v doskoku
1964DivTaxisův příkoptěžké zranění končetiny
1967ZamyslelTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
Rubelproutěná překážkapřetržení levého spěnkového kloubu a šlachy ohybače
1969VagaTaxisův příkop a popkovický skokztržení křížové kosti a ulomení sedacího hrbolu
JapanHavlův skokkrátký doskok, zlomení druhého krčního obratle
BlankytTaxisův příkopsilně naštíplá kopytní kost po pádu
1970LibanTaxisův příkopkrátký doskok po příkopu, utracen v nemocnici
BiletTaxisův příkop a malý anglický skokkrátký doskok, zlomení bederních obratlů
1971KostravaTaxisův příkopkrátký doskok na hlavu, zlomení krčních obratlů
RiaTaxisův příkopzlomení žeber při doskoku (až po dostihu, doběhla 10)
1973Metasseskokzlomení křížové kosti při doskoku
1975Sandra IITaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1977ÚskokTaxisův příkopkrátký skok, zlomení krčního obratle
1981Lancasterpřírodní plot s překážkouzlomení spěnkové kosti při doskoku
1982PahangIrská laviceskok na přední šikmý svah a zranění bederních obratů, utržení křížové kosti
1983Klotildproutěná překážkaluxace spěnkového a kopytního kloubu
1984FutbolTaxisův příkoptěžké zranění krčních obratlů při doskoku
EmanuelTaxisův příkopfraktura hlezenního kloubu a zlomení hlezenní kosti
KapellanTaxisův příkopzlomení pravé zadní končetiny, úplné vyčerpání po doběhu
1985Santosúplné vyčerpání
1986LozornoTaxisův příkopzlomení krčních obratlů při doskoku
1989GajsanTaxisův příkopzlomení krčních obratlů
CariboMalý vodní příkopfraktura 1.ram. kosti
TorfhaTaxisův příkopfraktura prvního krčního obratlu a zlomení křížové kosti
1990FormátTaxisův příkop
1991PauzaTaxisův příkopzlomený vaz
1992Mallente
1995Glawottevyčerpání
Kazan
1996Pamep GalaxyTaxisův příkop
1998DamionPopkovický skok
1999Celestanoprodloužený Taxisův příkopzlomení nohy a zastřelen
//<![CDATA[ sklikBanner({ codeId: 52, formatId: 44, url: new String(window.location.href), cborder: '000000', cbackground: 'ffffff', ctitle: '0870b6', ctext: '000000', curl: '0870b6', simg: 0 }); //]]>

Dostihy :-D

28. února 2009 v 20:01 | mirinda65

DOSTIHOVÝ SPORT

Kůň je velmi inteligentní, přátelské a citlivé zvíře. Přesto byl po staletí jedním z nejubožejších otroků člověka. Milióny koní umíraly ve válkách, byly zneužívány pro práci, sport a zábavu lidí. Ve starověkém Řecku bylo úmyslné štvaní zvířat proti sobě, dostihy a nejrůznější formy zápasů zvířat s gladiátory vítaným zdrojem zábavy. Už tři tisíce let se tedy lidstvo upevňuje v názoru, že zvířata tu jsou nejen k tomu, aby nám zajišťovala obživu, ale také proto, aby nás bavila.
Dostihový sport se stal jednou z nejhorších forem vykořisťování zvířat. Využívání zvířat ve sportu má v dnešní době mnoho zastánců. Na člověka pěstující dostihový sport se často pohlíží jako na milovníka zvířat. Bookmakeři bohatnou z příjmů sázek na zápasech a dostizích. Ve sportu jsou koně zneužíváni především pro dostihy, parkur a klusácké závody. V některých zemích jsou zápasy a sporty se zvířaty považovány za kulturní tradici. Na podobnou národní pýchu zemřely v Čechách desítky koní - staly se obětmi dostihu Velká Pardubická.

VELKÁ PARDUBICKÁ

Historie
Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstojnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní dosud přišlo více než 50 koní. Toto číslo ovšem nezahrnuje koně zabité při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata utracená později kvůli následkům absolvovaného závodu.
Nejatraktivnějším dostihem Velké Pardubické je hlavní dostih Steeplechase - Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.
Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. K nebezpečnosti této překážky přispívá také to, že se před hlavním závodem nesmí trénovat. Proti Taxisově příkopu se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku Velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy skok obhajoval slovy: "Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudete, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali."

Nejen Taxisův příkop

Krutost Velké Pardubické však zdaleka nespočívá jen v Taxisu. Většina zabitých koní totiž umírá na jiných překážkách nebo je uštvána během závodu. 60 - 80% koní dostih vůbec nedokončí, což samo o sobě vypovídá o jeho obtížnosti.
V roce 1993 dokonce dojel z devíti startujících jezdců jen jeden. V roce 1998 z dvaceti pouhých sedm. Podle ve světě všeobecně uznávaných pravidel není možné, aby jezdec po pádu znovu nasedl na koně a dojel do cíle. Něco takového zahraniční steeplechase nepřipouští a každý pád je v řeči pravidel důkazem, že kůň jednoduše na dostih nemá. U nás však toto pravidlo neplatí.
Další odlišností je podklad, na kterém se steeplechase běhají. Nikde na světě nebývá dráha upravována pluhem - naproti tomu v Pardubicích běhají koně po oranici. Ta se původně orala pluhem tažených koňmi a brázda byla hluboká 20 - 30 cm. Později, když se orala traktorem, dosahovala brázda hloubky i přes 40 cm, což zvýšilo celkovou náročnost dostihu, a způsobilo tak extrémní vysílení koní, jehož následkem pak padali i na jink snadných překážkách.
I délka dráhy je v rozporu s normou dostihového sportu - normálně by neměla přesahovat 5.000m. "Musím přiznat, že tradici Velké jsme viděli i v její nebezpečnosti a možná i krutosi." připustil v tisku dokonce i bývalý ředitel Dostihového spolku Jiří Janda.

Změny?

Po protestech domácích i zahraničních ochránců zvířat v letech 1992 - 93 došlo k některým úpravám závodní dráhy, z nichž však většina byla jen kosmetického rázu. Za skutečně prospěšné lze považovat pouze zavlažování dráhy, které zmírňuje nápor na klouby koní a tak i jejich celkovou únavu, správným krokem bylo i snížení brázdy oranice na 10 cm.
Naopak kritickým bodem zůstává Taxisův příkop, kde došlo mj. ke snížení plotu na 140 cm z původních 150 a snížení hloubky příkopu ze 2 metrů na 1 metr. Nicméně Taxis nezabíjí svou hloubkou, ale především svou délkou, a tak se na obtížnosti překážky prakticky nic nezměnilo. Navíc snížení živého plotu může vést k menší odrazové aktivitě, která skok zkrátí. tento argument ostatně vznášeli i někteří žokejové. Při již zmiňovaném 103. ročníku Velké Pardubické spadlo z devíti startujících koní šest právě na Taxisu.
Je zřejmé, že většina úprav slouží k manipulaci s veřejným míněním a až na výjimky zůstává náročnost a nebezpečnost závodu zachována. Koně na Velké Pardubické umírají dál - v roce 1998 měla tragický konec hromadná kolize na překážce Popkovický skok, při které si zlomil nohu sedmiletý hnědák Damion a musel být utracen. Další kůň byl při kolizi težce zraněn.

O koních a lidech

Používání koní ve sportu je spojeno s nucením zvířat k nepřirozeným úkonům, často přesahujícím jejich vrozené schopnosti. Kůň je tvor, který odpradávna žil v rovinatých krajinách, kde neměl žádné těžší překážky. Skákat samozřejmě umí, ale v přírodě by se této činnosti věnoval pouze v minimální míře. Kůň tedy není klasickým "skokanem" jako například puma nebo jaguár. Stačí si jen porovnat tělesné proporce koně a jaguára. je to především rozdílná délka těla, pružnost páteře, ale i rozdílná délka a síla končetin, která pro koně znamená vyšší pravděpodobnost zranění, zvlášť při dopadu z výšky.
Stále vyšších výkonů zvířat je dosahováno nejen náročným tréninkem, ale někdy i jinými nepřirozenými metodami, jako jsou doping nebo nepřiměřené fyzické podněty. Jako pobídka k vyvinutí vyšší rychlosti není výjimečné bití a kopání koní do slabin. K vyšším skokům bývají zvířata cvičena tak, že při přeskakování překážky jim je záměrně způsobována bolet, což je nutí při dalším skoku skákat výše. Provádějí se i chirurgické zákroky, jejichž cílem je znecitlivění choulostivých nebo extrémně namáhaných částí těla, zejména kloubů. Při namáhavém intenzivním tréninku se však po určité době klouby v důsledku nepřirozených pohybů opotřebovávají a kůň se stává pro vrchlový sport nepoužitelným.
Majitelé stájí, plemenáři a přiznivci dostihového sportu obhajují nezbytnost provozování dostihů argumentací, že koně byli pro vrchlový sport vyšlechtěni. Uvědomme si však, že stejně jako by nám připadaly obludné zásahy do přirozeného výběru partnerů u lidí, je zrůdné a nezodpovědné i genetické šlechtění koní. Místo koní jsou produkování závodníci, u kterých je genetická informace lidským zásahem záměrně pokřivena. Člověk tak zasahuje do genofondu celého druhu. Plemenáři se svými výsledky pyšní před veřejností a dostihový průmysl podporuje další výzkum. V laboratořích se pracuje na objevování stále nových a účinnějších chemických prostředků, které mají za cíl ovlivnit výsledky závodu. Nejrůznější chemické a hormonální přípravky slouží k potlačení únavy, zvýšení výkonnosti nebo celkovému tlumení bolesti. Lidmi tak byl vyšlechtěn druh, jenž by ve volné přírodě neměl šanci přežít a který se tak stal zcela závislým na péči člověka.
Život dostihových koní je naplněn tréninkem a závody, při kterých zvířata často trpí stresem. Zvláště prestižnější dostihy jsou v první řadě velkým byznysem, což se negativně projevuje i v chování jezdců. Na životy koní tak padá stín permanentního rizizka smrti na dostihové dráze nebo utracení v důsledku zranění či úplného vyčerpání.
V souvislosti s Velkou Pardubickou bývá často uváděn argument, že existují steně nebezpečné sporty, například horolezectví nebo kanoistika. Rozdíl je v tom, že u těchto sportů je to člověk, kdo si vybírá, zda riziko podstoupí, zatímco u dostihů se zvíře rozhodnout nemůže. Odpůrcům zneužívání zvířat ve sportu je také předkládán názor, že zvíře samotné si přeje závod. Nikdo samozřejmě nepopírá fakt, že volně žijící zvířata, především mláďata, jsou hravá a soutěživá. Stejně jednoznačná je i instinktivní snaha silných jedinců dominovat ve stádě. Je však rozdíl mezi soutěživým chováním na svobodě a celoživotním vězněním a nuceným tréninkem s cílem dosahování stále vyšších výkonů. Neexistuje zvíře, které by mělo potřebu překonat nejnovější rekord nebo riskovat svůj život pro dosažení většího vzrušení lidí na tribunách či zisku pro svého majitele.
Na otázku o etickém přístupu jezdce ke koni odpovídá v jednom z rozhovorů pro tisk přední domácí žokej Josef Váňa upřímně: "Nemám úplně čisté svědomí, už se mi také stalo, že jsem s koněm pokračoval v dostihu, i když jsem věděl, že bych to měl dávno zabalit." I toto doznání vypovídá o tom, jak to ve skutečnosti je s těmi opravdovými milovníky koní, kterými podle obecně rozšířeného názoru jsou jezdci, majitelé stájí a další lidé, kteří se okolo koní pohybují.
Dostihy jsou především velkým byznysem - majitelé nejlepších koní vydělávají ohromné částky, bookmakeři si nacpávají peněženky ze sázek, města vydělávají na pořádání dostihů velké sumy z daní a turistického ruchu. A žokejové jsou někdy schopni dovláčet do cíle zraněného koně doslova za každou cenu. V živé paměti je příklad 102. ročníku Velké Pardubické, kdy se na Havlově skoku zranil kůň Gemer, kterého ale jezdec s vidinou finanční prémie a pátého místa zchromlého a úpně vysíleného násilím dohnal do cíle. Dav "milovníků koní" na tribunách tomuto sadistickému představení nadšeně aplaudoval.
Pohled na jezdce štkajícího nad mrtvým koněm bývá vydáván za příklad opravdové, čisté a nezištné lásky ke zvířeti. Nad čím to ale jezdec slzí? Nad rozplynutou vidinou vítězství? Nad zmařenou snahou a úsilím? Na dztrátou času? Nad majetkem? To nemusí, kůň byl přece vysoce pojištěn. Nad kamarádem? Toho ale přece nevystavujeme svévolně a zbytečně smrtelnému nebezpečí. Jediným rozumným důvodem k slzám může být jeho špatné svědomí. To však proudem slz umýt nelze.
Ať již se jedná o dostihy, psí závody, medvědí či kohoutí zápasy, koridu nebo rodeo, pointa je vždy stejná: na jedné straně zvířata štvaná k maximálním výkonům, ponížená, riskující, trpící, přicházející o život a na druhé straně člověk, který se baví "sportuje" a vydělává peníze. Lidská společnost připravila koně o volnou přírodu, zotročila je a způsobila jejich závislost na člověku. Je povinností lidí přestat je vystavovat dalšímu zneužívání a nebezpečí jen pro svou zábavu a zisk.

Western :-D

28. února 2009 v 20:00 | mirinda65

WESTERN

Westernové ježdění má původ ve využití koně jako pomocníka při práci s dobytkem. Ve zlaté éře kovbojů, kdy byl kůň jejich hlavní pracovní nástroj a pomocník, se formovaly požadavky na ideálního kovbojského koně. Musel být odolný a vytrvalý, aby zvládnul celodenní práci pod sedlem. Musel mít pohodlné chody, aby na něm nebylo jeho jezdci zatěžko vydržet celý den. Musel mít dobrou klidnou povahu, být ovladatelný, ale také inteligentní a samostatný, když to situace vyžadovala. Musel se jistě pohybovat v terénu a nelekat se ani v nebezpečně vyhlížejících situacích. Žádaný byl cit pro krávu, tedy schopnost samostatně pracovat s určeným kusem dobytka, což značně ulehčovalo honákům práci. Musel být silný a mít dobrou stabilitu, aby dokázal udržet krávu chycenou do lasa, které bylo připevněno k jeho sedlu. Musel být rychlý a umět okamžitě měnit směr. A jistě si umíte představit, jak si jezdec cenil koně, který ho při prudkém zastavení nevymrštil ze sedla, ale naopak podsadil zadní nohy pod sebe a lehce sklouzl, aby v zápětí dokázal vystartovat požadovaným směrem, byť by to znamenalo nacválat na opačnou stranu.
Není divu, že se tyto vlastnosti koní začaly prověřovat v soutěžích. Všechny současné westernové disciplíny jsou od těchto požadavků na pracovního kovbojského koně odvozeny. Také úbor, ve kterém se ve westernových disciplínách soutěží, i výstroj koně přetrvaly: Člověk má při soutěži mít na sobě dobře padnoucí, čistý westernový oděv, k tomu patří i westernový klobouk, boty, košile nebo blůza s dlouhým rukávem, v některých disciplínách mívají jezdci přes kalhoty navlečené i dlouhé kožené pracovní nebo show chaps (dle disciplíny). Pokud jezdec používá ostruhy, musí být tyto také "kovbojské", tzn. s volně se protáčejícími ozubenými kolečky. Koně jsou předváděni s westernovým sedlem. Uzdění rovněž odpovídá tradici - při práci se používala jednoduchá páková udidla (při jednoručním vedení koně je možné druhou ruku využít k práci). Proto jsou šestiletí a starší koně vedeni jednoručně na páce, mladší koně bývají vedeni také obouručně buď na hackamore (bosalu), které je bez udidla, nebo na kroužkovém udidle.
A jaké že jsou dnešní westernové disciplíny? Královskou disciplínou, zařazenou i do Světových jezdeckých her, je reining. Škála dalších westernových soutěží je široká, u nás se jezdí western pleasure, trail, western horsemanship, western riding, superhorse, freestyle reining, barrel race a pole bending. Mladí jezdci mají také svou rychlostní disciplínu, kterou je stake race. Práci s dobytkem bychom mohli vidět v soutěžích team penning, cutting nebo working cow horse. Nejezdeckou předváděcí disciplínou je showmanship at halter.
Dále jsou oficiální hry - flag race, ribbon race, boot race, katalog race, keyhole race, Nez Perce stake race a rope race. Hry se od soutěží liší tím, že se v nich nedá získat mistrovský titul. Jedou se na čas.
Pro chovatele amerických plemen koní je také významná disciplína halter. Ta se ovšem nevztahuje jen na westernové koně, jelikož quarteři, painti a appaloosy, pro které se disciplína vypisuje, nejsou zdaleka jenom koně na western.


Skoky (parkur)

28. února 2009 v 19:59 | mirinda65

skoky


Parkur
jsou to vertikální překážky s několika kavaletami uspořádanými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku. Mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky.
Kolmé skoky


Oxery
jsou to takové překážky, na nichž musí kůň skákat nejen do výšky, ale i do dálky. Jsou sestaveny tak, aby když se jich kůň dotkne, ihned spadli.



Zeď
je to svislá překážka namalovaná z namalovaných dřevěných kvádrů se světlejším okrajem. Někteří koně jsou z ní vystrašeny, protože nevidí místo doskoku.



Dvojbradlí
nebolidoublebar
je vlastně oxer s dvěma řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Trojbradlínebolitripplebar
je oxer se třemi řadami stojícími těsně u sebe různě vysokými kavaletami.

Křížek
je to nejjednodušší překážka. Skládá se ze dvou kavalet postavenými přes sebe do tvaru písmene X.

Kozí hřbet
tato překážka se moc v soutěžích nevyskytuje. Vypadá jako trojbradní, ale prostřední kavaleta je nejvyšší než první a poslední.

Přírodní skoky
jsou to překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené tyče nebo forma živého plotu. Tyto překážky jsou obtížné, koně se jim často vyhýbají.



Základní oxer
je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek postavených těsně za sebou a skáčou se jedním skokem


Vějíř
skládá se ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do třech, což koni umožňuje skákat na jedné straně jako kolmý skok a na druhé straně jako trojbradlí.

Vodní příkop
existuje ve dvou typech: kombinovaný s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkop s nízkým živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.
V parkurovém skákání existují různé druhy soutěží, jako jsou např. klasická soutěž, dvoufázové skákání (tzv.dvoufázovka) a stupňovaná obtížnost (tzv. postupka).

Drezurní obdelník

28. února 2009 v 19:39 | mirind65

DREZURNÍ OBDÉLNÍK

Klasický drezurní obdélník má rozměry 20x60 m. Slouží k předvádění drezurních úloh od stupně S výš. Jeho stěny jsou pro orientaci soutěžících označené písmeny podle pravidel FEI. Uprostřed krátkých stěn jsou proti sebe písmena A a C, uprostřed dlouhých stěn jsou písmena B a E. Uprostřed obdélníku je písmeno X. Zbývající písmena označuji body na dlouhých stěnách ve vzdálenosti 6 m od rohů a po každých 12 m. Malý drezurní obdélník má rozměr 20x40 m. Slouží k předvádění nižších drezurních úloh stupně Z a L. Označení písmen je taky dané pravidly FEI (mezinárodní jezdecká federace). Podklad v drezurním obdélníku je zpravidla pískový nebo travnatý. Při mezinárodních soutěžích nesmí být žádná ze stěn drezurního obdélníku blíže k divákům než 20 m a v kryté jízdárně 2 m.

Vozatajství

28. února 2009 v 19:31 | mirinda65

Vozatajství....

Využití koně k tahu vozů pravděpodobně v některých oblastech dokonce předcházelo jezdectví. V údolích Tigridu, Indu a Eufratu, v Sýrii i v Egyptě
sloužily válečné vozy bojechtivých říším 2 000 let před naší érou. Tato otevřená, plochá krajina byla ideální pro využití vozů. Dva nebo čtyři koně, zapřažení do lehkého vozíku, zaručovali rychlý transport dvou nebo tří lidí.
Po půldruhého tisíciletí byly závody spřežení národní sporem starého Řecka. První olympijské závody vozů se konaly na 25. olympiádě
v roce 408 př. n. l. Ještě oblíbenější byly závody vozů v římských hipodromech. Soutěžily čtyři týmy a každý z nich podporovalo jedno
politické uskupení, takže šarvátky kolem dostihů byly bezpečnostní záklopkou pro revolučně naladěný římský lid.
Řízení povozů neztratilo svůj půvab ani po druhé světové válce, ačkoliv doprava na silnicích vzrostla na míru pro koňmi tažené vozy nepřijatelnou. Byly tedy zorganizovány první přehlídky a vozatajské soutěže a dnes se toto umění třebaže už nemá praktický výnbam, stalo důležitou soutěžní disciplínou.V Evropě mají soutěže spřežení vysokou úroveň. O rozšíření tohoto sportovního odvětví po celém světě se zasloužil zejména princ Philip. Jako prezident Mezinárodní hipologické federace (FEI) sledoval vozatajský meeting v Cáchách (Aachen) v roce 1968 a na jeho podnět se konala první mezinárodní soutěž spřežení v roce 1970.
Vozatajské soutěže
Jezdí jednospřeží, páry a vícespřeží a podniky trvají většinou tři dny. První den se jezdí drezurní úlohy, další je maratón, který musí měřit nejméně 23, ale zpravedla 27 km a třetí je překážková jízda (vozatajský parkur), při níž je třeba předvést maximální ovladatelnost a obratnost koní. Současně koně prokáží i svou zdatnost, neboť nastupují po únavném maratónu předchozího dne. U nás má řízení spřežení velkou tradici, soutěže vzkvétají už od 60. let (Zlatá podkova) a vícespřeží našich karosiérů, především kladrubských běloušů jsou zlatým hřebem každého velkého hipického podniku.

Military

28. února 2009 v 19:30 | mirinda65

Military

Jako mnoho jiného v historii jezdectví má i soutěž všestrannosti koně neboli military mnoho z vojenských zkoušek vytrvalosti, rychlosti a ovladatelnosti koně. Stejně jako schopností jezdce. Ve Francii se tyto soutěže nazývají "concours complet" a prvním z nich byl Campionat du Cheval d'Armes v Paříži roku 1902. Tato soutěž obsahovala drezurní část, steeplechase, třicetimílový závod po silnicích a stezkách a nakonec skokovou zkoušku.

Třídenní soutěž

První olympijská třídenní soutěž byla vyhrazena pouze důstojníkům. Bylo to ve Stockholmu v roce 1912 a vyhrál domácí jezdec. Civilisté se této soutěže začali zúčastňovat až po druhé světové válce a od této chvíle se tento sport začal vyvíjet velmi dramaticky. Největší podporou tohoto odvětví se stalo založení Badmintonského závodu vévodou z Beaorfotru na jeho pozemcích v Gloucestershiru roku 1949.

Tyto soutěže mají řadu tříd, od stupně Z pro nováčky, který je jednodenní, až po nejtěžší stupeň T, kde soutěží koně nejvyšší kvality a často dosahují rekordů.

Zkoušky

Během třídenní soutěže absolvují kůň i jezdec různé zkoušky. První je na řadě zkouška drezurní, která probíhá první den. Druhý se koná terénní zkouška, kde koně čekají dvě klusové fáze, steeplechase a crosscountry (krajinná jízda). Na obou tratích jsou četné umělé překážky. Steeplechase bývá dlouhá asi 3 km, se třemi překážkami na kilometru. Krajinná jízda měří nejméně 7 km a mívá až 32 skoků. Třetího dne probíhá zkouška z parkurového skákání a před ní zkouška kondiční.



Help!!!!!!!Pls

28. února 2009 v 13:09 | mirinda65
Nakrmte mi prosím příšerku co mám v menu děkuji.!!!!!!!!!!!!!!!

Počasí

28. února 2009 v 0:27 | mirinda65

27.2.2009

27. února 2009 v 21:59 | mirinda65
27.2.2009
21:56
zima
mic
nic
pyžamo xD
nic
Katy Perry
offline.gif image by spookys-graphixonline
blog Alík icq.................................
study.gif image by spookys-graphixneučim se a škola docela good
nuda,nuda,nuda a samá nuda
nemám ale líbí se mi jeden kluk
žádný malování

Jak na vlastní animaci

27. února 2009 v 20:46 | mirinda65
Takže ono to je celkem jednoduchý... :)
1. Nejdříve jestli nemáš tak si stáhni tento program kterým pak animaci vyrobíš.. Když to nainstaluješ mělo by to vypadat takhle:

Jak na rozvrh hodin?

27. února 2009 v 20:43 | mirinda65
PRO TY, CO MAJ PHOTOFILTER:
  1. Otevři si Photofilter
  2. Otevři si v něm obrázek
  3. Nahoře si najdete Filtry → Jiné → Vytvoření mřížky
  4. Určíte si velikost ... no to už pochopíte a dáte OK
  5. Dopište si hodiny a dny a předměty a máte to :)
PRO TY, CO NEMAJ PHOTOFILTER:
  1. Otevři si Misrosoft Office Excel, nebo Open Office Excel
  2. Napiš si do něj rozvrh :D prostě... do okýnek pod sebe dny a hodiny a předměty... no chápeš ne? :D
  3. Zkopíruj si svůj rozvrh
  4. Otevři si malování a dej vloži (pomocí tlačítka CTRL+V)
  5. Hotovo... nevim jak vám, ale takhle přez ten excel tam nebudete mít ten rámeček, tov si musíte domalovat, nejlepší je pracovat s PhotoFilterem :D

Jak na rozcestníky?

27. února 2009 v 20:42 | mirinda65
Jak na rozcestníky, neboli podkategorie. Udělala jsem nový návod i s obrázkami.
Ty vám pomůžou když máte hodně rubrik a chcete aby váš blog byl přehlednější...


No takže je to úplně jednoduchý. Řidte se kdyžtak obrázkami.
Nejprve se přihlašte na svůj blog ... dejte nastavení
a rubriky
tam si nadepište název hlavní rubriky já třeba zadám NÁVODY .
Těd si otevřu na internetu svůj blog ...a rubriku kterou chci vložit do hlavní rubriky NÁVODY
třeba tam dám rubriku Jak na počítadlo. Zkopíruju si její stránku pomocí CTRL+C nebo pravím tlačítkem kopírovat.
Potom se vrátím do blogu.cz dám nový článek... Do titulku si napíšu např. Rozcestník - NÁVODY a dám to do tý vytvořený rubriky NÁVODY.
Nyní kliknu v horní liště v novým článku na takovou tu zeměkouli vedle vložit obrázek. Tam vložim ten kod ty rubriky a název může být jakýkoli třeba Jak na počítadlo ... prostě jak chcete a dáme vložit do textu.
A takhle udělám prostě všechny rubriky který chci do tý hl. rubriky
NÁVODY.
No a potom nezapoměnte jít do nastavení ....rubriky a klikněte na rubriku kterou jste vložily do rozcestníku potom dejte upravit rubriku
a pod názvem rubriky máte na výběr 3 druhy zobrazení rubriky tak dejte ,,skrýt vždy,,
a tohle udělejte se všemi rubrikami kromě těch hlavníchx např. NÁVODY